close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Nejčastější příznaky onemocnění koní: chrčení

15. ledna 2010 v 16:26 | MVDr. Dominika Švehlová |  Veterinární příručka
Chrčení, pískání či jiné neobvyklé zvuky = "stridor"
Jedná se o neobvyklý zvuk, slyšitelný při nádechu, ale může provázet i výdech. Zvuk může být slyšitelný při zátěži, ale i v klidu. Příčina stridoru se nachází v dýchacím traktu, konkrétněji v horních cestách dýchacích. Obecně lze říct, že čím je příčina stridoru kraniálněji, tedy blíže k nosu, bývá zvuk výraznější v klidu a méně výrazný v zátěži, čím je příčina kaudálněji (tedy blíže k plicím), tím bývá zvuk výraznější při zátěži.
Stridor je vždy vyvolán zúžením dýchacích cest. Podle toho, kde k onomu zúžení došlo, ho můžeme rozdělit na nosní stridor a laryngeální (hrtanový) stridor. Podle míry zúžení dýchacích cest se ke stridoru může připojit i inspirační nebo smíšená dyspnoe, tedy ztížené dýchání. O něm si řekneme příště.
a) nosní stridor
Je to především sípavý zvuk, slyšitelný hlavně při nádechu a bývá výrazný zejména v klidu. Jeho příčinou je zúžení nosního (nosních) průduchu:
  • cizími tělesy, nádory, polypy, hypertrofií
  • zánětem nosní dutiny (virového nebo bakteriálního původu, akutním i chronickým)
  • plísněmi (málo obvyklé)
  • malformacemi (tedy změnami tvaru) nosní přepážky, které mohou být vrozené nebo získané (tyto především po napadení plísněmi nebo po úrazu) (obr. 1)
  • nekrózami (často vyvolanými nesprávným zásahem do nosní dutiny)
  • abnormality zubních kořenů horních stoliček, které mohou zúžit nosní průchod
Nosní stridor může být provázen
  • výtokem z nosu
  • odfrkáváním či zesíleným dýcháním až dyspnoí
  • zduřením podčelistních mízních uzlin
  • změnou tvaru nebo otokem nozder nebo tváří, nestejnoměrným proudem vydechovaného vzduchu (pokud je postižení jednostranné)
b) laryngeální stridor
Jedná se o pískavý, troubivý nebo chrčivý zvuk, který je výrazný zejména při zátěži (v klidu ho lze slyšet až při závažnější poruše), a to při nádechu, výdechu nebo v obou případech (smíšený).
Příčinou tohoto stridoru je zúžení dýchacích cest od hrtanu (laryngu) až po konec průdušnice (trachea), tedy zhruba v místě, kde krk přechází v hrudník (apertura thoracis cranialis). Tento stridor je velice často provázen inspirační dušností (viz dále). Zmíním se o nejčastějších příčinách tohoto stridoru, se kterými se poměrně často mohou setkat jezdci a majitelé sportovních i rekreačních koní.

1.Hemiplegia laryngis = obrna hrtanu či pískání (obr. 3, 4)
Tímto onemocněním jsou postiženi převážně velcí teplokrevní koně s dlouhým a vysoko nasazeným krkem. Postiženi mohou být i plnokrevníci, toto onemocnění se nevyskytuje u poníků. Jedná se o to, že dojde k poškození nervu, odpovědného za roztahování hlasivkové štěrbiny v hrtanu. Mnohem častěji je postižen nerv levý, snad i proto, že je mnohem delší (táhne se až okolo srdečnice). Poškozený nerv ztrácí svoji funkci a není schopen zajistit práci příslušných hrtanových svalů a tím i roztažení hlasivkové štěrbiny při nádechu. Prostor pro vzduch je tak zúžen. Podle toho, do jaké míry zůstane konvicovitá chrupavka a hlasivka "viset" v hrtanu, může být kůň bez vnějších příznaků onemocnění, může mít "pouze" sníženou výkonnost, ale můžeme také slyšet charakteristický "pískavý" zvuk (v zátěži nebo i v klidu), kůň může být postižen i dechovou nedostatečností (inspirační dyspnoe).

Stejně jako u všech ostatních příčin stridoru, i zde může veterinář stanovit diagnózu až po vyšetření endoskopem, kterým se jednoduše podívá do dýchacích cest koně. V mnoha případech je však nutné koně vyšetřit endoskopicky i při zátěži (protože v klidu se problém neprojeví), což, bohužel, není bez zátěžového pásu, možné, proto se provádí alespoň endoskopické vyšetření bezprostředně po zátěži, kdy ještě mohou být změny patrné.

Závažnost onemocnění se hodnotí podle čtyřstupňové klasifikace, podle toho může také veterinární lékař zvolit léčbu (operaci) a stanovit prognózu.
2. Dislokace měkkého patra = změna polohy měkkého patra (obr. 5, 6)
Podíváte-li se na obrázek 5, uvidíte, že měkké patro leží normálně pod hrtanovou příklopkou. Tak umožní hladký průchod vzduchu při nádechu i výdechu i průchod sousta potravy při polykání. Měkké patro je u koní poměrně delší, než u jiných zvířat a může se stát, že se přesune nad hrtanovou příklopku (dorzální dislokace). To způsobuje turbulenci vzduchu při nádechu i výdechu, kterou poznáme podle chrčivého zvuku. Zároveň to koni velmi znesnadňuje dýchání, takže se může při výkonu až dusit (namodralé = cyanotické sliznice), nebo se snaží dýchat dutinou ústní. Staří koňáci říkají, že kůň "spolknul jazyk". K dislokaci obvykle dochází při zátěži, takže vyšetřením v klidu nemusíme vůbec nic poznat. Proto i zde by bylo nejlepší vyšetření koně na zátěžovém pásu.

Pokud kůň polkne, může se měkké patro vrátit zpět do normální pozice. S tímto problémem se setkáváme především u dostihových koní při vysoké zátěži. Někteří koně tímto problémem trpí pořád, takže je stačí vyšetřit endoskopicky v klidu. U nich pak můžeme vidět vytékání potravy z nozder a hrozí zde vdechnutí sousta s následným těžkým až smrtelným zápalem plic.
Není úplně jasné (stejné jako u hemiplegie laryngis), proč přesně dochází k dislokaci patra. Může se jednat o následek
  • zánětlivých procesů v oblasti hltanu a hrtanu, COPD,
  • poruchy některých hlavových nervů,
  • zatažení jazyka při zátěži, kdy kůň současně dýchá i polyká a měkké patro se tak poměrně snadno přesune nad hrtanovou příklopku,
  • mechanických a tlakových změn v oblasti hrtanu při zátěži,
  • hypoplazie (nedostatečného vyvinutí) hrtanové příklopky,
  • špatného kontaktu měkkého patra a příklopky, takže se mezi ně dostane vzduch a patro strhne nad příklopku.
Tento problém lze odstranit chirurgicky, "staří" trenéři používají rovné udidlu či uvazují jazyk koně k dolní čelisti (aby "nemohl spolknout jazyk při zátěži") a tak brání dislokaci měkkého patra

.Zachycení hrtanové příklopky (epiglotis) ve slizniční řase = pharyngeal entrapment (obr. 7)
Postižení jsou většinou mladí sportovní a dostihoví koně. Jedná se o zachycení hrtanové příklopky do slizničního záhybu. Příčinou může být špatný embryonální vývoj této oblasti, ale i jiné patologické stavy hltanu a hrtanu, jako jsou záněty, cysty, nekrózy apod.

Slizniční řasa, držící epiglotis, se naplní vzduchem a tím zužuje dýchací cesty. Postižení koně vydávají chrčivé zvuky, především při výdechu, ale stridor může být smíšený. Koně mohou trpět dyspnoí při zátěži, chronickým kašlem až výtokem potravy z nosu.
Problém se diagnostikuje endoskopem a léčí se chirurgicky.
Další příčinou laryngeálního stridoru mohou být:
4. Hltanové cysty či nádory

5. Zánět konvicovitých chrupavek

6. Záněty v oblasti hltanu či hrtanu spojené se zmnožením tkáně (hyperplazií)
7. Zúžení průdušnice = tracheální stenóza

V posledním uvedeném případě se jedná o vrozené nebo získané (po úrazu) zploštění průdušnice. Vrozenou stenózu trachey mívají převážně poníci a koně malých plemen. Kromě stridoru a dyspnoe se toto onemocnění může projevovat záchvatovitým kašlem během zátěže. Léčba je v takových případech velmi diskutabilní.

Stridor si nepleťme s odfrkováním koní, kýcháním nebo kašlem. Přestože je stále dost koní, kteří i s některým z výše uvedených postižení slouží ke spokojenosti svých majitelů a jezdců, není radno podceňovat žádný "neobvyklý" zvuk, vycházející z dýchacího aparátu koně. Jak jsem se zmínila, k dokonalé diagnostice tohoto problému patří kompletní zátěžová jednotka (pás neboli trenažér plus endoskop), avšak i bez ní lze zjistit mnohé. Klinické vyšetření a endoskopický nález může veterinář doplnit celou řadou dalších vyšetření: rentgenem, ultrazvukem či výplachem průdušnice.
 

Nejčastější příznaky onemocnění koní: head shaking, dutina ústní

15. ledna 2010 v 16:21 | MVDr. Dominika Švehlová |  Veterinární příručka
"Head shaking" = házení hlavou
Tento příznak (nikoli nemoc) je opravdu noční můrou mnoha majitelů či jezdců, ale i veterinářů. Dalo by se o něm psát na mnoha stránkách, ale pokusím se shrnou základní údaje do několika odstavců.
Jedná se o to, že kůň hází hlavou - potřásá s ní nebo opravdu hází na všechny strany. Třesení se může objevit kdykoli, nejčastěji je to asi 5-10 minut po započetí práce (ježdění). Koně u toho mohou i frkat nebo kýchat, třít si nos o končetiny. Koně obvykle třesou hlavou přes léto, ale není to pravidlem. Tento stav může začít i u koní starších. Zdá se, že případů head shaking je stále více. Mnohdy se koně stávají (především v létě) úplně nejezditelní.
O příčinách by se mohly vést dlouhé diskuze. Někdy se podaří příčinu vypátrat a odstranit, jindy však zůstane utajená. Může se jednat opravdu o téměř cokoli:
  • problémy s udidlem či jinou částí výstroje, chybné působení jezdce
  • alergická "rýma" - pro to mluví sezónní charakter problémů u některých koní
  • jiná zánětlivá onemocnění v nosní dutině či vedlejších nosních dutinách
  • nervové poruchy - "nervové bolesti" trojklanného nervu (projevující se ve světle), problémy s vnitřním uchem či určitý druh stereotypního chování (tedy "zlozvyku")
  • problémy s ušima - svrab, záněty zevního zvukovodu či středního ucha, nemoci vzdušných vaků
  • problémy s očima - záněty vnitřních struktur oka, poškození sítnice, různé cysty apod.
  • problémy se zády či krční páteří - nebo jiné problémy s pohybovým aparátem
  • problémy v dutině ústní - otlaky od udidla, poranění, onemocnění zubů apod.
Co však třesení s hlavou způsobilo, bývá často velkou hádankou a vyžaduje dokonalou spolupráci veterináře a majitele či jezdce koně. Pokud se zjistí příčina, postup léčby je jasný. Pokud ne, pak vše probíhá metodou pokusů a omylů; někdy pomůže změna prostředí a práce koně, jindy se podávají uklidňující léky nebo se znecitliví či přetne určité hlavové nervy, což má však jen "kosmetický" účinek, protože příčinu problému neodstraní. V některých případech pomůže alternativní léčba (akupunktura).

Nejčastější příznaky onemocnění koní 1: výtok, očí

15. ledna 2010 v 16:18 | MVDr. Dominika Švehlová |  Veterinární příručka
Nikdy nezapomeňte na to, že tělo je nesmírně složitý a navzájem důkladně propojený systém, kde vše souvisí se vším. Příznak na jednom konci těla může mít příčinu úplně někde jinde. Jeden problém může vyvolat jiný, především tehdy, když se správná léčba nezačne včas. V nejkrajnějším případě se pak může stát, že se "sesype" celý organismus. Nikdy není ostudou volat veterináře i kvůli "hloupostem" - i to je jednou z cest, jak začínající "koníčkář" získává své cenné zkušenosti. Pokud zjistíme, že "není v pořádku" něco na hlavě, příčina může být v onemocnění některé části hlavy nebo jejího blízkého okolí, ale i ve vzdálenější části těla (například kdekoli v dýchacím ústrojí).
Mezi nejčastější příznaky, projevující se na hlavě, patří:
  • výtok z nosu,
  • kašel,
  • bolest v dutině ústní a s tím spojené problémy,
  • problémy s očima,
  • házení hlavou (head shaking),
  • chrčení a jiné neobvyklé zvuky,
  • ztížené dýchání.
 


Jak vyšetřit kulhajícího koně

15. ledna 2010 v 16:11 | MVDr. Dominika Švehlová |  Veterinární příručka

Proč koně kulhají?

Problémy spojené s pohybovým aparátem (kosti, svaly, klouby, vazy, šlachy), se u koní obvykle projevují jako fyzická deformita části těla (např. oteklá šlacha), kulhání různého stupně a typu nebo jako snížení či změna výkonnosti. Zaměřme se na kulhání. Kulhání je odchylka od normálního pohybu, způsobená patologickými procesy, která se projevuje poruchou zatěžování nebo předvádění končetiny či nestejnoměrným střídáním fáze kmitu a podpěru. Při kulhání v pravém slova smyslu je postižená jen jedna končetiny z páru, jsou-li postižené obě končetiny nebo dokonce všechny čtyři, mluvíme již o pohybové poruše. Příčiny kulhání lze shrnout do tří skupin:
  1. bolestivé procesy (záněty, rány, novotvary atd.)
  2. mechanické překážky (srůsty, volná tělíska, prasknutí šlach, přerostlá kopyta atd.)
  3. obrny periferních nervů.
Jak jsem již říkala, diagnostika kulhání náleží veterináři. To ale neznamená, že majitel složí ruce do klína a bude jen čekat. Ne každé kulhání (i když se objevilo náhle) totiž musí být neodkladnou záležitostí. Přesto je dobré veterináři zavolat. Je třeba ho však umět správně a co nejpřesněji informovat o tom, jak kulhání vypadá. Podle vašich informací může i po telefonu veterinář usoudit závažnost případu a rozhodnout o dalším postupu či vám podat první rady.
Informace, které byste měli veterináři poskytnout se týkají dvou oblastí: jak kulhání vypadá a jak k němu (asi) došlo. Vyptávání se na historii problému a všeho, co s tím souvisí, se nazývá anamnéza. Zde záleží nejvíce na pravdomluvnosti a postřehu jezdce, majitele či ošetřovatele zvířete, pokud totiž něco přehlédne nebo zatají či záměrně zkreslí, může veterináře svést na špatnou cestu.

Než budete s veterinářem mluvit, udělejte si jasno v těchto otázkách, protože veterinář se vás bude na ně pravděpodobně vyptávat:
  • Jak dlouho koně znáte, vlastníte, jezdíte na něm.
  • Jak přesně se s ním pracuje, jak je ustájen, krmen, jak tráví "volný čas" (v boxe, ve výběhu…), vše o jeho podkování (kdo kove či upravuje bosá kopyta, jak často, jaké jsou podkovy, jestli nejsou s kováním problémy…).
  • Vzpomeňte si, jaké měl kdy kůň zdravotní problémy (některé na první pohled nemusí s kulháním vůbec souviset), jak se tehdy řešily a s jakým úspěchem.
  • Popište co nejpřesněji kulhání (viz dále).
  • Uveďte, jak jste si toho všimli (čím více detailů, tím lépe), kdy jste si toho všimli, jak se problém vyvíjí (zhoršuje, je stejný, zlepšuje, objevilo se ještě něco dalšího).
  • Jaká opatření jste zatím udělali (kůň stojí v boxe, chladíte nohu apod.).
Veterinář se podle potřeby může ptát ještě dále, ale toto jsou ty nejzákladnější údaje, které bude potřebovat.

Vyšetření koně

1. Než koně budete sledovat v pohybu, prohlédněte si ho (a hlavně jeho postoj a pohyb) například v boxe nebo v klidu před stájí. Důležité je dobré osvětlení. Všímejte si následujících věcí:
  • Celkové tělesné kondice (hubený, osvalený, tučný apod.).
  • Hledejte odchylky od "normálního" exteriéru (popsaný v mnoha knížkách o koních), především pak různé nepravidelnosti postojů, ale i tvar hrudníku, hřbetu, zádě a nakonec i krku (obr. 1).
  • Podívejte se, jestli kůň zatěžuje všechny čtyři končetiny. Pokud má jednu končetinu pokrčenou (odpočívá), narovnejte ho a sledujte, jestli si sám zase neuleví (obr. 2).
  • Důležitá je také symetrie těla - jestli jsou svaly, šlachy i viditelné kostěné výčnělky na obou stranách stejné (obr. 3).
  • Všimněte si, jestli na těle není nějaký otok nebo ztluštění.
  • Měli byste také poznat, jestli kůň není i jinak "divný" (apatický, nervózní, hrabe, apod.).
  • Existují také některé typické postoje, které zaujímá kůň, když trpí jistými nemocemi (tetanus, schvácení kopyt, černé močení), o těch se zmíním dále.
2. Teď bychom měli zjistit, na kterou končetinu kůň kulhá a ve které fázi pohybu.
K tomu si najděte vhodné místo na velice zkrácenou diagnostiku kulhání. Měl by to být plácek, nejlépe betonový či asfaltový, protože na tvrdém povrchu nejlépe posoudíte (a také uslyšíte) pravidelnost chodu (obr. 4). Není-li k dispozici dvorek, můžete koně vyšetřit na silnici. Rozhodně nemá cenu vyšetřovat na povrchu nerovném, kamenitém, ale ani měkkém (měkký povrch může později použít veterinář pro srovnání pohybu oproti povrchu tvrdému).

Pokud kůň kulhá tak, že i v kroku nebo v klidu odmítá úplně končetinu zatížit nebo se odmítá pohnout, toto vyšetření rozhodně nedělejte a koně nechejte v boxe! Koně si nevymýšlejí ani nesimulují, mají k tomu vážný důvod.
Nyní bude naším úkolem ohodnotit, na kterou končetinu kůň kulhá a jaký je (přibližný) charakter kulhání. K tomuto účelu si koně necháme pomocníkem předvést na ruce, nejdříve v kroku a potom v klusu, potom si můžete nechat koně předvést na malých kruzích nebo při chůzi do kopce a z kopce.
Je třeba, aby kůň byl předveden správně. Pomocník půjde po levé straně koně (což není podmínkou), koně povede na vodítku, které má být prověšené (je jedno, jestli má kůň ohlávku nebo uzdečku, ale musí být ovladatelný). To znamená, že kůň jde vedle pomocníka (rameno - rameno) přiměřeným tempem, netáhne dopředu ani do strany a ani se neloudá (obr. 5a, b). Pomocník vede koně nejdříve v kroku, pak v klusu směrem od vás a zpět k vám, koně otáčí tak, aby šel po jeho vnější straně (tedy vede-li ho pravou rukou, točí koně doprava). Když jde kůň od vás, sledujete pánevní končetiny, když pak jde směrem k vám, sledujete končetiny hrudní. Pokud kůň nechce chodit, pomocník ho netáhne za vodítko, ale raději ho někdo jiný pobídne zezadu bičem. Kůň má jít pravidelným, volným krokem a potom i klusem, nemá poskakovat, cválat, prostě "dělat hlouposti", protože tak nic nezjistíte. Nenuťte však koně, aby šel rychleji, než může. Pokud koně z jakéhokoli důvodu nezvládnete, nechejte si toto vyšetření na jindy.

Rozlišujeme několik typů kulhání a také několik stupňů intenzity:
a) Kulhání ve fázi podpěru
Při něm koně něco bolí nebo něco mu vadí, když na postižené končetině stojí (fáze podpěru), při zatížení této končetiny dojde ke zvýšení bolestivosti patologického (chorobného) procesu. Kůň se pak snaží bolesti vyhnout a rychle přenese váhu na druhou (zdravou) končetinu. Toto kulhání mohou rozpoznat i laikové, protože kůň postiženou končetinu odlehčuje, na zdravou končetinu dopadá (nezaměnit to!).
To, na kterou hrudní končetinu kůň kulhá, můžeme poznat nejlépe v klusu podle pohybu krku a hlavy koně (pozorujeme ve chvíli, kdy pomocník vede koně směrem k nám). V momentě, kdy kůň došlápne na nemocnou hrudní končetinu, švihne krkem a hlavou nahoru. Tím si tuto končetinu odlehčí. Když potom došlápne na končetinu zdravou, krk i hlava klesnou níž.
Kulhání na pánevní končetinu poznáme nejlépe podle pohybů kyčelních hrbolů (zádě), když pomocník koně vede směrem od nás (obr. 6). Při šlápnutí na nemocnou pánevní končetinu se kyčelní hrbol na kratší dobu, než při šlápnutí na končetinu zdravou.

Kromě toho také posloucháme údery kopyt na tvrdé podložce. Při došlápnutí na nemocnou končetinu je úder slabší, kratší, rychleji po něm následuje delší a silnější úder na končetinu zdravou, na kterou byla přenesená váha koně. Je vhodné, když přitom máte dobrou znalost nohosledu koně v kroku a klusu.
Tyto pohyby, samozřejmě, nejsou vždy stejně výrazné. Proto zde rozlišujeme také stupně kulhání:
Kulhání I. stupně:
  • je patrné v klusu, v kroku si ho nevšimneme
  • kůň dopadne na zdravou končetinu silněji, nemocnou mírně odlehčí
  • to se projeví právě poklesem hlavy nebo delším zvednutím kyčelního hrbolu při dopadu zdravé končetiny a
  • zvednutím hlavy nebo kratším zvednutím kyčelního hrbolu při zatížení postižené končetiny
Kulhání II. stupně
  • je patrné v klusu i kroku, pohyby hlavy nebo kyčelního hrbolu hodnotíme jako u kulhání I. stupně
  • je zatěžována celá chodidlová plocha postižené končetiny
Kulhání III. stupně
  • kůň není schopen zatížit celou chodidlovou plochu postižené končetiny, nastupuje na špičku kopyta
  • někdy takto předvádí postiženou končetinu jen v klusu, v kroku je zatížení lepší
Kulhání IV. stupně
  • kůň není schopen končetinu zatížit ani v klusu ani v kroku
b) Kulhání ve fázi kmitu
Někdy má kůň problém (bolest nebo mechanická překážka či obrna některého nervu) končetinu správně předvést ve fázi kmitu (tedy když ji nezatěžuje). To se projevuje například tím, že postižená končetina opíše ve vzduchu plošší nebo strmější či kratší oblouk, pohybuje se toporně nebo ohýbá klouby jinak, než zdravá končetina. Posuzování tohoto typu kulhání je už složitější a často to zvládne jen zkušený veterinář. Koně sledujeme z boku a vzájemně srovnáváme způsob předvádění obou pánevních a obou hrudních končetin (obr. 4).
c) Kulhání smíšené
Nepravidelnosti se vyskytují ve fázi kmitu i podpěru. Posoudit takové kulhání je obtížné.
d) Kulhání nepravé
Stejně tak obtížné je poznat, zde se náhodou nejedná o kulhání nepravé. To znamená, že následkem synchronizace pohybového mechanismu celého těla může kůň "na první pohled" vykazovat kulhání na končetinu, která je ve skutečnosti zdravá. I zde může rozhodnout až zkušený veterinář.
e) Kulhání "z ruky"
Kůň může kulhat i tehdy, když ho nějak omezujeme či mu činíme problém v hubě (při ježdění s tvrdou či špatně působící rukou, ale i při nesprávném vedení koně). Toto kulhání je pak velmi zavádějící.
3. Jakmile jsme našli končetinu, na kterou kůň kulhá, můžeme se pokusit najít i místo na této končetině, ze kterého kulhá. Koně necháme v klidu stát a končetinu si pořádně prohlídneme. Od kopyta směrem nahoru hledáme nějaké "nenormálnosti" nebo odchylky od stavu v době, kdy kůň ještě nekulhal. Někdy i laik může přijít na to, co není s končetinou v pořádku.
Stručně si řekneme, na co je třeba se dívat:
Kopyto:
  • Zkontrolujte podkování (zakování - hřebíky by neměly být ve stěně výš než 2-2,5 cm, podle velikosti kopyta), případné otlaky od hřebíků, otlaky na chodidle, střelku, hnilobu, zabodnuté předměty apod. (obr. 7). Zkontrolujte také teplotu kopyta.
  • Podívejte se na možné zášlapy, odřeniny či rány na patkách a korunce.
Spěnky:
  • Prohmatejte spěnku, zda tam nenajdete hrbolky na kostech (může to být kroužek), podlomy (obr. 8) či jiné rány, otoky, "nálevky" (nemusí být vidět, ale jen cítit).
Holeň:
  • Hledáme jakoukoli bolestivost, zvýšenou teplotu, otoky, dále pak tvrdé bulky (na kostech či v kůži nebo na šlachách), rány, strupy, ztluštěniny.
  • Postižená (především otokem či bolestí) může být celá holeň, její část nebo jen šlachy a jejich pochvy (obr. 9).
  • Především nad spěnkovým kloubem nebo pod karpálním (či hlezenním kloubem) můžeme vidět nebo nahmatat nálevky.
  • Nad spěnkovým kloubem lze také nahmatat pulsaci prstních tepen.
Karpální kloub, hlezenní kloub:
  • Může být zvětšený, oteklý, bolestivý, hřející (obr. 10).
  • Lze na něm nahmatat (nebo i vidět) nálevky (kloubní nebo mimo kloub - to jsou pak zvětšené tihové váčky) či tvrdé bulky (kostěné výrůstky, např. špánek na hlezně), vzácně i volná tělíska.
Achillova šlacha:
  • Nad hlezenním kloubem, vede od patního hrbolu směrem nahoru, kde přechází v lýtko.
  • Může být oteklá, bolestivá, ochablá, či jinak poraněná.
Loket a lopatka:
  • Zde uvidíme a nahmatáme především otoky a teplá místa, poranění.
  • Jakoukoli změnu tvaru srovnáme s druhou končetinou.
  • Může dojít ke svalové úbyti (atrofii).
  • Někdy můžeme nahmatat různé zlomeniny.
Kolena, pánev a kyčle:
  • Porovnáme tvar s druhou končetinou.
  • Hledáme poranění, otoky, bolestivost na dotek, hřející místa nebo svalovou úbyť, ale i ztuhlé svaly, rány.
  • Po úrazu si můžeme všimnout i zlomenin, obvykle se jedná o naštípnutí nebo zlomeninu kyčelního hrbolu, ale i změna tvaru pánve může být následkem zlomeniny.
Hřbet:
  • Vyšetřování hřbetu koně je samostatnou kapitolou diagnostiky kulhání, přestože problémy se hřbetem se obvykle neprojevují "charakteristickým kulháním", ale jen "divným pohybem"
4. Můžete si také nechat předvést koně na malých kruzích nebo na svahu, potom sledujete, jak kůň klade končetiny (kulhání se může zhoršit nebo zlepšit, kůň může některou končetinu vytáčet, ztrácí rovnováhu, nebo se tomuto pohybu úplně brání). Přitom je třeba projít malé kruhy na obě ruce. Toto vyšetření však obvykle provádí až veterinář, protože možností i odchylek od "normálu" je mnoho a nezkušené oko je nemusí postřehnout.
5. Stejně tak lze vyzkoušet koně na různých površích (písek, tráva, asfalt), pod jezdcem, na lonži. Sledujeme opět kulhání nebo jakékoli změny pohybu či chování koně. I toto vyšetření však obvykle probíhá až za přítomnosti veterináře nebo podle jeho instrukcí.
Rozhodně nedoporučuji, aby laik prováděl provokační (ohybové) zkoušky nebo jinak různě kroutil končetinami koně ve snaze zjistit, zda je či není některý takový pohyb bolestivý. Laik totiž nikdy nezná všechny důsledky takových manipulací.
Jaká vyšetření pak provádí veterinář
Veterinář si obvykle nechá předvést koně a vyšetří ho tak, jak jsem popsala výše. Následně, když určí postiženou končetinu, obvykle udělá provokační (ohybové) zkoušky. Zde se jedná o to, že při některých problémech extrémní ohnutí nebo natažení kloubu vyvolá při následném vyklusání mnohem větší bolest. Podle toho může veterinář určit, o jaký problém se asi jedná.
Pokud kůň dostatečně kulhá (aspoň II. stupeň), může veterinář provést diagnostické nitrokloubní znecitlivění. Do různých kloubů (diagnostické nitrokloubní znecitlivění) aplikuje lokální anestetikum a po určité době zkouší, zda kulhání koně ustoupilo. Při svodném znecitlivění opichuje určité nervy na končetině a opět sleduje, jestli kůň kulhá méně nebo vůbec ne. Tím může zjistit, ve kterém místě končetiny se problém nachází, ale nemusí tím zjistit konkrétní příčinu.
Tu potom může "vystopovat" dalšími vyšetřovacími metodami: rentgenem, ultrazvukem (obr. 11, 12), vyšetřením krve nebo kloubní tekutiny, v zahraničí se používají i další metody (scintigrafie, termografie apod.).

Některá onemocnění se však mohou projevit charakteristickými příznaky (nikdy nejsou stoprocentní):
Schvácení kopyt: charakteristický je postoj, kdy kůň stojí s hrudními končetinami nataženými před sebe a pánevními končetinami staženými pod tělo (obr. 13). Postižené kopyto často hřeje, prstní tepny silně pulsují, kůň odmítá chodit, později lze vidět u korunky žlábek okolo kopyta (došlo k poklesu kopytní kosti), na chodidle se může objevit vyboulenina (došlo k otočení kopytní kosti).
Černé močení: obvykle po zátěži koni ztuhne záď, svaly jsou tuhé, bolestivé, kůň se potí, špatně se hýbe nebo pohyb odmítá až ulehne. Podobně může vypadat trombóza tepny pánevní končetiny, zlomeniny pánve, ale i kolika.
Tetanus: Zde také dochází ke ztrnutí svalů, ale obvykle jsou prvně postižené svaly krku a hrudních končetin, kůň pak je ztuhlý a nepohyblivý celý, nemůže ani žvýkat (obr. 14).
Nášlap: Může se projevit náhlým okulháním na jednu končetinu, avšak není to pravidlem. Někdy zůstane nášlap nepozorován a v kopytě se začne rozvíjet hnisavá infekce ve formě kopytního abscesu.
Kopytní absces: obvykle vzniká po neléčeném nášlapu, kdy se v kopytní škáře začne hromadit hnis a tlačí na citlivé struktury. Projeví se velmi silným kulháním (III. až IV. stupně), kdy kůň odmítá zatěžovat končetinu. Lze si ho snadno splést se zlomeninou. Koně přestávají zatěžovat končetinu také při prasknutí šlachy nebo při některých vážných problémech s vazy.
Záněty šlach: se v akutní fázi kromě poměrně silného kulhání projevují především otokem a bolestivostí i zvýšenou teplotou části končetiny (nejčastěji zadní strany holeně). Chronické záněty ("zatvrdlé šlachy", obr. 3) se projevují kromě jiného kulháním po náročnější práci.
Poškození vazů: známé jako "zvrtnutí", se projeví náhlým okulháním koně, zhoršujícím se často v obratech. Natažení vazů či jejich natržení se zhoršuje také na tvrdém povrchu (na rozdíl od problémů se šlachami) nebo na příliš měkkém povrchu.
Záněty kloubů: můžeme poznat podle otoku kloubu, zvýšení teploty a bolestivosti v daném místě. Koně špatně předvádějí končetinu, protože je pro ně ohýbání postiženého kloubu bolestivé.
Artrózy: se projevují topornými a neochotnými pohyby koně na začátku práce a v chladnějším a vlhčím počasí. Když se kůň zahřeje, kulhání nebo ztuhlost pohybu částečně nebo úplně vymizí.
Bolest zad: se obvykle neprojeví kulháním, ale spíš ztuhlými pohyby pánevních končetin nebo celého těla, házením hlavou, uhýbáním před tlakem na hřbet, zvedáním krku a prohýbáním se pod zátěží. Někdy je provázená jen zhoršením výkonnosti nebo změnou temperamentu koně.
Obrny nervů: podle toho, který nerv je postižený, dochází k tahání končetiny za sebou, přehnaným pohybům končetiny apod.
Ataxie: má mnoho příčin, obecně se projevuje zhoršenou koordinací pánevních (výjimečně i hrudních) končetin, nikoli kulháním v pravém slova smyslu. Koordinace se zhoršuje především při projíždění malých kruhů, při změnách chodu.

Co dělat, když kůň kulhá?

Pokud kůň okulhá, je třeba ihned zajistit jeho klid. Je-li kulhání silné, zavoláme ihned veterináře. Je-li kulhání slabé (I. a II. stupeň), koně necháme stát v boxe (ubereme jádro) a konzultujeme s veterinářem (například po telefonu). Pokud kulhání neustane ani po třech dnech klidu v boxu, zavoláme do stáje veterináře.
Je-li kulhání provázeno otokem a zvýšenou teplotou končetiny (akutní zánět), budeme postižené místo chladit studenou vodou nebo ledem. Tím omezíme tvorbu otoku a snížíme bolestivost. Další léčbu musí určit veterinář.

Vylučování a stav hydratace

11. ledna 2010 v 13:22 | MVDr. Dominika Švehlová |  Veterinární příručka

Jak kůň kálí

Kdo by nevěděl, že z koně padají "koblížky", a to vždy po pořádných hromadách. Koně jsou schopni se vykálet i za pohybu a jistě si mnozí všimli, že u koně je normální, když po vypuštění posledního koblížku zůstane ještě chvíli vyhřeznutá sliznice konečníku a pomalu se nasouká zpět. Zkušení chovatelé podle koblížků poznají stav svého koně, psychický i zdravotní.
Co sledujeme:
  • způsob kálení,
  • frekvenci kálení,
  • množství,
  • konzistenci,
  • barvu,
  • zápach trusu,
  • případné příměsi.
Co může udělat veterinář:
  • provede chemický rozbor trusu na případné skryté krvácení, složení (např. škrobová zrna) apod.,
  • zjistí pH,
  • odebere vzorek na toxikologické vyšetření,
  • odebere vzorek na parazitologické, bakteriologické či virologické vyšetření.
Podívejme se, co může prostý člověk podle trusu koně poznat.
Kůň normálně kálí 8 - 10 x za den, v průměru vyloučí 10 - 20 kg výkalů v závislosti na kvantitě a kvalitě pozřeného krmiva, ale také na intenzitě pohybu. V jedné "hromádce" je asi 1 - 2 kg "koblížků".

Během nemoci, nepohody či nějakého problému se to však mění.
  1. Méně vykálí při nechutenství, horečnatých stavech, poruše průchodnosti střeva, chronickém přetrénování a poruchách nervové soustavy.
  2. Více kálí při průjmech a po zácpách.
  3. Častější kálení je při průjmu a při nervozitě koně.
  4. Méně časté kálení bývá při změnách průchodnosti střeva, chronickém přetrénování a při horečnatých stavech.
  5. Bolestivé kálení je příznakem zánětu či poranění konečníku, při zácpách malého kolonu.
  6. Bezděčné kálení bývá příznakem různých poruch míchy.
Normálně jsou skýbaly koně kulaté, ze stran poněkud zploštělé, tužší až těstovité konzistence, složené ze 75 % z vody a zbytků nestrávené celulózy, bez cizích příměsí, hnědozelené barvy a typického zápachu (obr. 1).
Změny vzhledu či zápachu koblížků může znamenat různá onemocnění nebo dočasné či trvalé poruchy trávení, hospodaření s vodou a celkového metabolismu.
  1. Malé a tvrdé: zácpy, horečka, přetrénování, dehydratace.
  2. Měkké, řídké (kravské) až vodnaté: záněty střev, dietní chyby, krmení hodně vodnatým krmivem.
  3. Krev z konečníku, kolonu: výkaly do červena; krev z předních částí zažívacího traktu: výkaly do černa.
  4. Kyselý zápach: větší zkrmování bílkovin, překyselení organizmu po neadekvátní zátěži, kvašení v zažívacím traktu.
  5. Hnilobný zápach: hnilobný rozklad v trávicím traktu.
  6. Zbytky krmení, cizí tělesa, parazité.

Močení koně

Koně si k močení většinou počkají na klidnější chvilku. Pokud je chceme pozorovat, je dobré jim nastlat box čistou slámou, popřípadě do ní hodit koblížky jiného koně (pro valacha či hřebce nejlépe klisny). Pokud byl kůň delší dobu venku, jistě se rád do těchto podmínek vymočí. Koně u toho zaujímají charakteristický postoj a někdy to vypadá, jako by měli problémy; než začnou močit, hrbí se, nakrucují, často u toho sténají. To vše je však většinou normální. Hřebci a valaši výrazně zakročí zadní nohy za sebe a posadí pánev, klisny zase široce rozkročí zadní nohy a nahrbí se

Co sledujeme:
  • způsob močení,
  • frekvenci močení,
  • množství,
  • přibližnou hustotu,
  • barvu,
  • průhlednost či zakalenost,
  • zápach moči.
Co může udělat veterinář:
  • odebere moč buď spontánní mikcí nebo katetrem,
  • provede rychlé chemické vyšetření moči "papírky",
  • nechá vzorek moči vyšetřit v laboratoři na obsah chemických látek, enzymů, elektrolytů, pH, hustotu,
  • vyšetří močový sediment,
  • nechá vzorek mikrobiologicky vyšetřit,
  • odebere krev na tzv. ledvinné ukazatele,
  • v krvi a moči zjistí potřebné ukazatele na tzv. frakční exkreci různých elektrolytů,
  • provede různé funkční testy ledvin,
  • vyšetří ledviny rektálně pohmatem nebo ultrazvukem,
  • může provést cystoskopii.
Zdravý kůň močí 5-7x za den, za den asi 3-6 litrů moči. Ta je světle žlutá až žlutočervená, mírně zakalená, při stání moči se vytváří na povrchu blanka z uhličitanu vápenatého, je hlenovitá a táhlá (mucin), specifického koňského zápachu.
  1. Časté močení po trochách: akutní záněty ledvin, močového měchýře, močové trubice a pochvy, koliky, říje klisen, močové kameny, tlak na močový měchýř.
  2. Bolestivé močení: obvykle provází bolestivé stavy v oblasti pánevní dutiny a vývodných cest močových a pohlavních.
  3. Méně časté močení: dehydratace, nedokrvení a onemocnění ledvin, horečky, vyčerpání.
  4. Neschopnost vymočit se: projevuje se namáhavým tlačením spojeným s aktivním zapojením břišního lisu a obvykle je spojeno i s bolestí a močením po trochách. Příčinou může být obrna měchýře, zvýšený tonus svěrače, močové kameny, oboustranné selhání ledvin.
  5. Nadměrné močení: záněty a dráždění ledvin, chronické selhávání ledvin, je-li spojené s nadměrným pitím, může se jednat o metabolické či hormonální poruchy.
  6. Tmavá moč: bývá při méně častém močení nebo v případech, kdy kůň nepřijímá dostatek tekutin, moč je hustější.
  7. Světlá moč: je zpravidla řidší a objevuje se při častém močení nebo při nadměrném příjmu vody, ale i při hormonálních či metabolických poruchách.
  8. Žlutozelená moč: přítomnost žlučových barviv = poruchy jater.
  9. Červená, červenohnědá až černá moč: obsahuje krev (záněty a poškození ledvin nebo močových a pohlavních cest), hemoglobinu (rozklad krve) nebo svalové barvivo myoglobin ("černé močení", jiné svalové poškození apod.).
  10. Silně zakalená moč: těžké záněty ledvin a močového měchýře, hnis, fibrin, buňky, vysrážené sloučeniny.

Stav hydratace

Každá buňka živého organismu obsahuje vodu. Kromě jiného je tekutina nutná i v mezibuněčných prostorách tkání a také je to důležitá součást krve. Bez vody by život velmi rychle skončil, pokud je vody nedostatek, hrozí velmi vážné zdravotní problémy.
Proto by se každý jezdec a majitel či ošetřovatel koně měl vždy zajímat o dostatečný přísun a příjem vody koněm a také by měl - především v kritických situacích, o nichž si za chvíli řekneme - umět aspoň orientačně vyhodnotit stav hydratace koně (= zavodnění organismu).
Následující tabulka uvádí přehled příčin a příznaků dehydratace u koně.
PříčinyPříznaky
nadměrné pocení z jakéhokoli důvodu
nedostatečný příjem vody z jakéhokoli důvodu
průjem
krvácení (zde nebude dehydratace nejzávažnějším problémem)
málo bílkovin v krmivu
poruchy metabolismu bílkovin a elektrolytů
poruchy ledvin, srdce, oběhové soustavy
některé hormonální a nervové poruchy
některé koliky, horečka, šok
snížení výkonnosti (už i slabá dehydratace!)
CRT > 3 vteřiny
snížená elasticita kůže (kožní řasa se vyhlazuje pomaleji)
suché, matné sliznice
suché rohovky
vpadlé oči (silnější dehydratace)
hubnutí (silná dehydratace)
poruchy chování, malátnost až celkové selhání organismu (silná dehydratace)
"zahuštění krve" (při vyšetření krve)
Vyhodnotit příznaky dehydratace není většinou problém a suché, matné sliznice či rohovku, malátnost nebo snížení výkonnosti snad pozná každý. Podívejme se trochu blíže na dvě důležitá a jednoduchá vyšetření, která nám velmi dobře poslouží i v kritických situacích.
1. CRT (obr. 3)
CRT je zkratka převzatá z angličtiny (capilary refile time), což znamená čas kapilárního plnění. Informuje nás, zda dobře pracuje srdce a cévy a zda je v cévách dost tekutin (dost krevní plazmy). Toto vyšetření můžeme provést v rámci vyšetření sliznic v dutině ústní. Zatlačíme prstem na dásně, prst oddálíme a na dásni zůstane na chvilku bílý otlak, který rychle opět zrůžoví (prstem vytlačíme krev z drobných vlásečnic a po oddálení prstu do nich opět krev nateče). Měříme, za jak dlouho se tak stane. Po stlačení prstem má bílý otisk zrůžovět do 2 (nanejvýš 3) vteřin.

Pokud se čas plnění prodlouží, může se jednat o nějakou poruchu srdce nebo cév (často při těžších kolikách, šoku, selhání srdce), ale může jít i o zmiňovanou dehydrataci.
2. Kožní elasticita (obr. 4)
Kůže koně je pevná, ale ne hrubá a tlustá, jako například u skotu. Není ani tak volná jako u psa či dokonce kočky. Kůže je elastická, tedy pružná, pokud není postižená nějakým zánětem či otokem, nemá na sobě mozoly nebo jiná ztluštění, a obsahuje dostatek elastických vláken a vody. Proto je posuzování elasticity kůže jednou z metod, jak zjistit dehydrataci. Nad lopatkou koně uděláme rukou kožní řasu, vytáhneme a pustíme. Je-li kůže dostatečně elastická, má se kožní řasa ihned vyrovnat.

Příjem potravy a vyšetření střev

11. ledna 2010 v 13:19 | MVDr. Dominika Švehlová |  Veterinární příručka

Výživný stav

Správná činnost zažívacího ústrojí podmiňuje dobrý výživný stav koně, podmiňuje i jeho kondici a s ní související výkonnost. Výživným (a kondičním) stavem rozumíme především vyvinutí svalstva a množství podkožního tuku. Zde máme několik příkladů:
  1. Kůň v chovné kondici má více podkožního tuku a často ochablé svaly.
  2. V závodní kondici má kůň obecně méně podkožního tuku a více funkčního svalstva.
  3. Obezita se vyznačuje nadbytkem tuku (obr. 1) a vyvolává přetížení pohybového systému, v těžších případech může vést i k oběhové nedostatečnosti.
  4. Špatný výživný stav se vyznačuje ubýváním jak podkožního tuku, tak i vlastního svalstva. Může nastat buď rychle během akutních, horečnatých a infekčních chorob nebo pozvolna při chronických onemocněních.
Pro přesnější stanovení výživného stavu koně uvádím následující tabulku:
Výživný stavPopis
1Extrémně hubenýKůň je vychrtlý. Páteř, žebra, kyčelní kosti a kořen ocasu jsou silně vystouplé. Krk je tenký a lopatky, kohoutek a krční obratle jsou snadno rozpoznatelné. Jsou zřetelné a dobře hmatné jednotlivé obratle. Při pohmatu nelze zjistit žádný tuk.
2Velmi hubenýPáteř je vystouplá, žebra, kořen ocasu a pánevní kosti jsou výrazné. Zřetelný je i krk, kohoutek a lopatky. Jsou snadno viditelné i hmatatelné jednotlivé obratle.
3HubenýPáteř je vystouplá, v jejím středu však lze vycítit slabý tukový polštář. Také žebra jsou trochu pokrytá tukem. Kořen ocasu je zřetelný, jednotlivé obratle už však neodlišíme. Trnové výběžky už neuvidíme, ale kohoutek, lopatky a šíje ještě vyčnívají
4Mírně hubenýPodél páteře je hřbet ještě propadlý. Je vidět profil žeber. Okolo kořene ocasu nahmatáme tuk. Trnové výběžky nejsou zřetelné. Kohoutek, lopatky a šíje už tolik nevystupují.
5StředníHřbet je rovný. Žebra jsou hmatná, ale na pohled nezřetelná. Tuk okolo kořene ocasu je houbovitý. Kohoutek je zakulacený a lopatky a šíje nevyčnívají.
6Středně dobrýHřbet okolo páteře je mírně nad její úrovní. Tuk okolo kořene ocasu je měkký, tuk nad žebry houbovitý. Malá depozita tuku jsou i podél kohoutku, za lopatkami a na krku.
7DobrýHřbet vystupuje nad páteř. Můžeme vidět žebra, ale mezi nimi je už uložený tuk. Tuk okolo kořene ocasu je měkký. Na krku, za lopatkami a podél kohoutku je patrný tukový polštář.
8TučnýHřbet výrazně převyšuje páteř. Mezi žebry je hodně tuku, proto je lze vyhmatat jen s obtížemi. Tukový polštář vyplňuje oblast okolo kohoutku a kořene ocasu. Zde je tuk měkký. Prostor za lopatkami je vyplněný, tuk je uložený podél vnitřních stran hýždí.
9Extrémně tučnýHřbet vystupuje nad páteř velice výrazně. Žebra jsou pokryta vrstvou tuku, tukový polštář je také okolo kořene ocasu, kohoutku, na krku, lopatkách a vnitřní straně hýždí a stehen, může úplně vyplňovat slabiny.
Podívejme se ještě, v jakém výživném stavu bývají nebo by měli být koně pro různé pracovní využití:
Kategorie koníVýživný stav
  • vytrvalostní koně
  • rekreační koně
  • polo-pony
  • pracovně využívaní koně
4-5
  • plemeníci mimo připouštěcí sezónu
  • teplokrevní dostihoví koně
4-6
  • honební koně
  • parkuroví koně
  • plemeníci v připouštěcí sezóně
  • plnokrevní dostihoví koně
5-7
  • drezurní koně
  • westernoví koně
  • koně do vozatajských soutěží
6-8
  • poníci na jarní pastvině
  • březí klisny
7-8

Chuť k přijímání potravy a vody (= apetit)

Samozřejmě žádný kůň nebude přijímat jakoukoli potravu po celý rok stejně ochotně. Jeho apetit se může měnit podle
  • chutnosti krmiva,
  • kvality krmiva,
  • intenzity tělesné zátěže (snížení po větší námaze),
  • počasí i klimatu stáje,
  • psychického rozpoložení apod.
Chuť k přijímání krmiva však bývá ovlivněná i abnormálním stavem organismu. Někdy je změna apetitu prvním příznakem, který nám říká, že s koněm není něco v pořádku.
  1. Nechutenství se projevuje pomalým a vybíravým přijímáním krmiva, kůň si může krmiva nevšímat nebo ho odmítat: příčinou může být celkové onemocnění (horečka, přetrénování atd.) nebo onemocnění trávicího aparátu (bolest v dutině ústní, při polykání, koliky atd.).
  2. Nepřirozená chuť se projevuje požíráním neobvyklých materiálů či předmětů a značí většinou kvalitativní nedostatky ve výživě. Kůň může okusovat omítku a požírat hlínu (nedostatek vápníku, minerálů, překyselení žaludku apod.), požírat výkaly (např. nedostatek vitamínů K a B) atd.
Dospělý velký kůň vypije za den obvykle 20 - 30 l vody.
  1. Zvýšená žíznivost je známkou velkých ztrát vody pocením či průjmem, nadbytku soli v krmné dávce, horečky a dehydratace.
  2. Snížený příjem tekutin bývá při různých depresivních stavech nebo při podávání vody s chutí či zápachem pro koně nepříjemným, příliš teplá nebo příliš studená voda.

Způsob příjímání krmiva, žvýkání a polykání

Je třeba sledovat, jak kůň uchopí krmivo, zda a jak ho posune mezi čelisti a žvýká. Jakákoli bolest v dutině ústní nebo omezená či bolestivá pohyblivost čelisti se projevuje prodlouženým, opatrným a přerušovaným žvýkáním nebo náhlým přerušením žraní.
Bolest nebo neschopnost polykání se projevují natahováním krku, kýváním hlavy a neklidem. Pokud kůň nemůže vůbec polykat (např. ucpání nebo křeč jícnu), potrava smíšená se slinami vytéká nosem, jako by zvracel.

Vyšetření dutiny ústní

Pokud chceme vyšetřit dutinu ústní, nebude nám stačit odhrnout pysky jako u vyšetření sliznic, musíme řádně otevřít hubu koně, což může být někdy trochu problematičtější. Koně si necháme podržet u hlavy. Rukou si najdeme na dolní čelisti místo, kde kůň nemá zuby (mezera mezi řezáky a stoličkami, kam se také vkládá udidlo - hřebci a valaši tam mají špičák!). Potom ruku vsuneme do tlamy, pevně, ale citlivě (!) uchopíme jazyk a mezerou ho vytáhneme ven. Pokud ho nedokážeme holou rukou udržet, můžeme si vzít na pomoc například čistý kapesník, pak jazyk udržíme snadno. Vytáhnutý jazyk opatrně stáhneme dozadu mezi stoličky. Kůň teď nebude kousat a nechá tlamu otevřenou. Chci jen upozornit na to, že při této manipulaci může dojít k poranění jazyku koně (až zlomení jazylky!), proto se do toho nikdy nepouštějte napoprvé sami! Pokud se s vámi bude kůň příliš prát, radši otevírání tlamy a vytahování jazyku vzdejte. Nemá cenu riskovat jeho nebo vaše zdraví.
Tímto způsobem můžeme prohlédnout pysky, přední částí dásně, řezáky, špičáky a přední stoličky, prohlédneme i přední část tvrdého patra a jazyk.
Co sledujeme:
  • sliznice (viz. 5. díl),
  • tvrdé patro (žabka - obr. 2 a jiné záněty),
  • sekreci slin (suché sliznice obvykle na začátku horečnatého onemocnění, nadbytek slin při nemožnosti polykat či nadprodukci)
  • vzhled a pohyblivost jazyka (obrna x "zlozvyk"),
  • stav zubů.
Samozřejmě veterinář má možnosti prohlédnout dutinu ústní mnohem podrobněji a přesněji.
Co může udělat veterinář:
  • použije rozvěrač a dobrou svítilnu pro důkladnou prohlídku dutiny ústní (obr. 3),
  • popřípadě koně seduje,
  • zrentgenuje hlavu koně pro lepší zobrazení kostí, dutin, zubů, zubních lůžek, čelistního kloubu apod.
  • vyšetří dutinu ústní endoskopem.
Zuby
Špatné zuby mohou být velice vážným problémem, se kterým se u koní setkáváme poměrně často. Existuje spousta různých zubních abnormalit, mnoho z nich má společný následek - špatnou tělesnou kondici a zdravotní problémy. Úlohou zubů je rozdrtit dlouhé vláknité stonky na malé kousky, aby je střevní baktérie mohly dále rozkládat. Výsledkem špatného chrupu jsou dlouhé částice vlákniny, které střevní baktérie je nejsou schopny rozložit. Kůň nemá dostatek živin a hubne. Na druhé straně špatně rozžvýkaná sousta mají problém projít střevy a často ústí v zácpu. Proto bychom měli každému koni, který hubne nebo trpí zácpami, v první řadě vyšetřit chrup.
Mezi druhým a třetím rokem začíná výměna mléčného chrupu za trvalý, ta může být příčinou nechutenství a jiných problémů spojených s bolestí v dutině ústní. V místě výměny jsou dásně zduřelé, zarudlé, teplé a bolestivé. Do pěti let by se zuby měly vyměnit. V tomto věku je třeba chrup koně sledovat a jakoukoli abnormálnost konzultovat s veterinářem. I přes omezené možnosti si můžeme všimnout například nepravidelného postavení řezáků (chrup kapří, štičí, špatné vzájemná poloha), které ztěžuje přijímání potravy a kousání.
Velice často se u koní setkáme s ostrými výčnělky a háčky na stoličkách (obr. 4). Ty mohou zraňovat dásně a kůň odmítá žvýkat. Zuby u koní neustále dorůstají a musí se o sebe při žvýkání otírat, aby jejich délka zůstala normální. Starší koně mívají "vlny" nebo "schody" na chrupu. Ty vznikají v případě, že jeden zub je kratší (například ulomený) nebo zcela chybí a zub protější se nemá o co otírat a přerůstá. Velice dobré je koně pravidelně prohlížet a jakékoli ostré výčnělky nechat odborníkem odstranit, než se objeví větší problém.

Další častou nepravidelností dutiny ústní u koně jsou vlčí zuby. Rostou před prvními stoličkami především na horní čelisti (obr. 5). Někdy vlčí zub neprořeže dásně, pak může neustále dráždit a vyvolá v dásni zánět. Ten poznáme podle zčervenání, otoku a bolestivosti. Většinou vadí při ježdění; kůň třepe hlavou, brání se udidlu, je tvrdý na tu stranu, kde má vlčí zub apod. Příznaky jsou různé a hodně záleží na povaze koně.

Někdy se stane, že má kůň postižené kořeny zubů, především stoliček. Dojde k tomu například tehdy, ulomí-li si nebo naštípne zub, do rány se dostane infekce a zanítí se kořen. Kořeny horních stoliček zasahují do vedlejších nosních dutin, které se rovněž zanítí a infikují. Tato infekce se vyvíjí relativně dlouho, poznáme ji podle oteklé oblasti na hlavě mezi okem a nozdrou, toto místo může být teplé a bolestivé. Někdy koni vytéká z jedné nosní dírky hnisavý až hnilobný výtok.

Vyšetření peristaltiky

O činnosti střev se "zvenčí" můžeme něco dozvědět poslechem břicha (uchem nebo fonendoskopem). Uslyšíme peristaltické šelesty, jejichž síla a charakter závisí na obsahu střev, síle peristaltiky a na místě, které posloucháme. Protože v každé části břicha se nachází jiný "kus střeva", je dobré poslouchat břicho aspoň na čtyřech místech

Normálně je peristaltika (na jeden křížek +) na obou stranách dutiny břišní živá, šelesty šplouchavé. Nad tlustým a slepým střevem slyšíme kručení, protože střevní obsah je tužší.

Pokud jsou se střevy problémy, může peristaltika
  1. zesílit, a to až tak, že je slyšet už z dálky a lze ji hmatat rukou (na dva křížky ++). Bývá příznakem akutních zánětů střev s průjmem nebo křečové koliky.
  2. zeslabit (na ±) až vymizet (-), což je časté při různých kolikových onemocněních, zejména při zácpě, uskřinutí střeva, otočení tlustého střeva, všeobecné plynatosti a při zánětu pobřišnice.
  3. znět kovově, což ukazuje na neprůchodnost některého úseku střeva, před nímž se hromadí plyny.
Co sledujeme:
Na různých místech dutiny břišní sledujeme
  • charakter,
  • intenzitu zvuků.
Co může udělat veterinář:
  • rektální vyšetření dutiny břišní,
  • vyšetření žaludku nosojícnovou sondou,
  • vyšetření trávicího traktu endoskopem,
  • laboratorní testy odebraného vzorku střevní sliznice,
  • operativní vyšetření, laparoskopie.

Vyšetření oka,mízních uzlin a cév

11. ledna 2010 v 13:14 | MVDr. Dominika Švehlová |  Veterinární příručka

Vyšetření oka

Přestože důkladné vyšetření oka je úkolem odborníka, je tento orgán velmi důležitý a poměrně náchylný na onemocnění, proto by každý majitel koní měl poznat, že s okem není něco v pořádku. K podrobnější popisu tohoto orgánu se ještě vrátím v dílu pojednávajícím o nemocech oka, zde si v krátkosti vyjmenujeme příznaky toho, že oko není zdravé.
1. Obě oči si pořádně prohlédneme z dálky i blízka, sledujeme, zda jsou obě stejné a zda jsou stejné jako obvykle. Všímáme si, zda není poraněné oční víčko nebo okolí oka, zda není oko oteklé, přimhouřené (světloplachost) (obr. 1), což by mluvilo o zánětu a o bolestivosti, zda si ho kůň nějak více neškrábe nebo neotírá o nohu. Sledujeme také, zda z oka neteče nějaký výtok.

Výtoky z oka
Slzy - průhledné, vodnatéUcpání slzného kanálku, podráždění spojivky či jiných struktur oka
Zánětlivý výtok serózní až hnisavý (obr. 2)Záněty oka, spojivky, ale i vedlejších nosních dutin různého původu
S příměsí krvePoranění

2. Za dobrého osvětlení a s čistýma rukama si oko otevřeme a prohlédneme přístupné sliznice spojivky a třetího víčka (viz vyšetření sliznic). Těžce oteklé a zanícené spojivky mohou dokonce vyhřezávat mezi očními víčky (obr. 3).
3. Pokud kůň drží, můžeme si kapesní svítilnou posvítit ze strany na oční bulvu a prohlédneme si rohovku, která má být průhledná, hladká, lesklá (obr. 4). Uvidíme i duhovku, zornici, bělimu. Zornice by měla být také průhledná, beze stop potrhaných tkání, bělima bez výrazných krevních cév. Duhovka v horní části zornice jakoby vyhřezává do prostoru a tvoří jakýsi "kšilt". To je normální. Pokud kůň aspoň trochu spolupracuje, hledáme i případná cizí tělesa.
V mnoha případech nelze oko vyšetřit, především pokud je bolestivé. Je často zapotřebí koně injekčně uklidnit a navíc mu oko znecitlivit opícháním víčka. Veterinární pomoc je zde nezbytná.

Co sledujeme:
  • viditelné poranění oka a jeho okolí,
  • otok víček a spojivky,
  • mhouření oka a světlopachost, otírání oka,
  • výtok,
  • změnu barvy spojivky, její vlhkosti, povrch sliznice,
  • průhlednost a neporušenost rohovky,
  • stav krevních cév v bělimě,
  • průhlednost zornice,
  • stav duhovky.
Co může udělat veterinář:
  • sedovat koně a znecitlivit oko pro snazší vyšetření,
  • prohlédnout vnější struktury oka pomoci baterky a vnitřní struktury oftalmoskopem,
  • nakapáním speciální tekutiny zjistit drobné poranění rohovky,
  • zjistit průchodnost slzného kanálku,
  • stěrem odebrat vzorky na laboratorní vyšetření,
  • specialisti jsou schopni odebrat i vzorky očního moku k laboratornímu vyšetření.

Vyšetření mízních uzlin

V mízních uzlinách se tvoří lymfocyty a zároveň se zde pročišťuje lymfa (míza). Každá mízní uzlina má svoji sběrnou oblast, z níž mízní cévy vedou lymfu právě do mízní uzliny. Veškeré vážnější patologické změny ve sběrné oblasti (hlavně záněty, ale i nádory nebo toxické poruchy) ovlivní příslušnou mízní uzlinu, která se zvětší ("reaktivní mízní uzlina"). Kromě toho může dojít i k postižení samotné mízní uzliny.
Podle toho, v jakém stavu se nachází určitá mízní uzlina, můžeme usoudit i na stav příslušných orgánů nebo části těla, aniž bychom na ně nějak "dosáhli". Kromě toho tak můžeme zachytit i samotné nemoci mízních uzlin (tuberkulóza, hříběcí, aj.).
Které mízní uzliny můžeme vyšetřit?
  1. Na rozdíl od jiných zvířat, u zdravého koní jsou k běžnému vyšetření dostupné jen mízní uzliny čelistní (podčelistní). Ty jsou párové, nahmatáme jejich část velkou asi 6 - 8 cm. Jsou složené z několika lalůčků, z nichž každý je velký asi jako hrášek. Nacházejí se na vnitřní ploše dolní čelisti, zhruba na té úrovni, kde hmatáme puls na lícní tepně. Jejich sběrným místem je kůže a svaly na líci a v mezisaničí, nozdry, pysky, sliznice přední poloviny dutiny nosní, dutina ústní, dásně a hrot jazyka. Je třeba si je nesplést se slinnou žlázou, která je také lalůčkovitá, ale je větší a měkčí a vyplňuje prostor v mezisaničí. Mízní uzliny nahmatáme prsty proti kostěnému podkladu (obr. 5).
  2. Pokud jsou zvětšené, můžeme někdy nahmatat mízní uzliny hltanové (sběrná oblast: zadní polovina nosní dutiny, vedlejší nosní dutiny, tvrdé i měkké patro, jazyk, hltan, přední část jícnu) nebo
  3. příušní (sběrná oblast: kůže a svaly zadní a horní poloviny hlavy, ušní krajiny, orgány v orbitě).
Co sledujeme:
  • velikost (různá),
  • povrch, členitost (členěné),
  • konzistence (tuhoelastické),
  • bolestivost (nebolestivé),
  • pohyblivost proti kůži i podkladu (pohyblivé),
  • teplotu (stejně teplé jako okolí).
Co může udělat veterinář:
  • punkce mízní uzliny (napíchnutí) + odběr vzorku obsahu na laboratorní (cytologické, mikrobiologické) vyšetření,
  • biopsie, čili odběr vzorku tkáně na cytologické a/nebo histologické vyšetření,
  • rektálně vyšetří mízní uzliny nacházejí se ve střevním okruží.
Zdravé mízní uzlinyPatologicky změněné mízní uzliny
obvyklá velikostzvětšené
tuhoelastické, čili tužší, ale pružné při stlačenítvrdé nebo naplněné tekutinou
pohyblivé vůči kůži i podkladusrostlé s kůží či podkladem
nehřejíhřejí
nebolíbolestivé (nebo jen citlivé)
neporušená strukturamohou být s povrchem kůže nebo vnitřního orgánu spojené píštělí
Zvětšení mízních uzlin je:
  • většinou reakce na zánět či infekci někde ve sběrné oblasti postižené mízní uzliny,
  • akutní zánět přímo mízní uzliny, často bývá hnisavý (např. hříběcí nebo jiné streptokokové infekce),
  • chronický zánět, způsobený např. tuberkulózou, mykózou, vozhřivkou (uzliny jsou tuhé, bolestivé, nepohyblivé),
  • nádor.
Tak například akutní nehnisavý zánět poukazuje na (většinou virovou) infekci samotné mízní uzliny. Lze si ho splést s "reaktivní mízní uzlinou", která je zase příznakem zánětu či infekce někde ve sběrné infekci dané mízní uzliny. V obou případech bude postižená mízní uzlina bude zvětšená, hladká, bolestivá, teplejší, může být měkčí i tvrdá. Toto zvětšené mízní uzliny mohou být průvodním jevem i při napadení klíšťaty, u hříbat je to reakce na vývoj imunitního systému, někteří koně je mívají celoročně zvětšené, aniž by se jednalo o jakýkoli významný patologický stav.
Někdy se může objevit akutní hnisavý zánět mízní uzliny, jehož původcem bývají hnisotvorné baktérie, obvykle streptokoky. Klasickým příkladem je hříběcí, kdy bývají postižené čelistní a zahltanové mízní uzliny, jsou výrazně zvětšené, bolestivé, časem se v nich nahromadí hnis (absces), který se může provalit ven nebo dovnitř.
Chronický zánět se projevuje nebolestivým zvětšením mízní uzliny, která je tvrdší, často bývá hrbolatá, s nerovným povrchem, může srůstat s okolím, takže již není pohyblivá vůči kůži nebo podkladu. Pokud se provalí absces v mízní uzlině, může se vytvořit píštěl, později jizva. Teplota mízní uzliny nebývá zvýšená a chronického zánětu si často ani nemusíme všimnout. Příčinou může být například tuberkulóza, podobné stavy mízní uzliny provázejí i různé chronické záněty ve sběrné oblasti či nádorovité bujení (u koní nepříliš pravděpodobné). Pokud se vytvořila píštěl a jizva, je třeba vzpomenout i na závažné onemocnění vozhřivku.
Závažnost postižení mízních uzlin lze posoudit i podle celkového zdravotního stavu koně a jeho tělesné teploty. Je-li tělesná teplota zvýšená a celkový zdravotní stav koně narušený, je situace naléhavá a vyžaduje okamžitý zásah veterináře.

Mízní cévy

Kromě mízních mohou být postiženy i mízní (lymfatické) cévy. Ty mají za úkol sbírat mízu z tkání a odvádět ji přes mízní uzliny do krevních cév. Za normálních okolností nejsou viditelné ani hmatné. Patologicky může dojít k jejich zánětu nebo neprůchodnosti.
  1. Akutní zánět mízních cév (lymphagitis acuta) se projeví zviditelněním mízních cév, které se naplní tak, že vypadají jako provázky. Na pohmat bývají tuhé, bolestivé, teplejší až velmi teplé a velice často dochází současně k otoku okolních tkání ("flegmóna", "sloní noha"). Někdy se mohou vytvořit i vředy. U koní bývají nejčastěji postižené končetiny, a to jejich dolní části od spěnky ke karpu nebo hleznu.
  2. Chronický zánět lymfatických cév (lymphangitis chronica) se od akutního liší tím, že postižené cévy mají normální teplotu, jsou tvrdší a v průběhu cévy se mohou tvořit uzly, vředy a píštěle.
  3. Při neprůchodnosti mízní uzliny či cévy může dojít k prostupu lymfy do okolní tkáně, která zbytní. I tento případ je nejčastější na končetinách a mluvíme o "sloní noze". Na rozdíl od akutního zánětu mízních uzlin je pak taková končetina chladná.
Především první případ vyžaduje okamžitou veterinární péči.

Vyšetření tělesných otvorů a sliznic

11. ledna 2010 v 13:10 | MVDr. Dominika Švehlová |  Veterinární příručka

Vyšetření tělesných otvorů koně

Tělesné otvory jsou místa, kde na povrch těla ústí některé vnitřní soustavy a kde se stýká kůže se sliznicí. Konkrétně se jedná o
  • nozdry,
  • hubu,
  • oči,
  • řitní otvor,
  • poševní vchod / předkožka penisu.
Na těchto místech obvykle hledáme možné zduření, poranění či změnu přilehlé kůže a srsti a výtok, dále zde prohlížíme dostupné sliznice.

Výtoky
Výtok z různých tělních otvorů má různé příčiny, jejich zjištění však je úkolem veterináře. Laik však musí umět výtok náležitě popsat.
Co sledujeme:
  • intenzitu (množství),
  • kontinuitu (kdy vytéká),
  • charakter.

1. Intenzita výtoku
Vytékající tekutina může pouze navlhčit okolí otvoru (poznáme podle hojnějšího usazení prachu), může odkapávat nebo vytékat tenkým pramínkem až proudem.
2. Kontinuita
Z tělesného otvoru může vytékat stále, nebo je to spojené se změnou polohy (např. sklonění hlavy) nebo během či po zátěži, po nakrmení, napití apod. Tyto detaily už musí řešit veterinář, protože příčin je mnoho a často je nutné provést další vyšetření.

3. Charakter
Pro laiky je dobré vědět, co všechno může odkud vytékat a jak takový výtok vypadá.
  • vodnatý a průhledný (serózní) = podráždění sliznice nebo virové záněty (většinou "lehké"), slzy, sražená voda
  • vazký, hlenovitý (mucinózní) = poškození sliznice je závažnější, jsou do něho zahrnuty i hlenové žlázky (obr. 1),
  • bílý a hustější až kašovitý = hnisavý (purulentní) = je přítomná bakteriální infekce! (obr. 2)
  • obsahuje různé chuchvalce či povlaky - obvykle při velmi těžkém zánětu s porušením sliznice,
  • červený či černý = obsahuje čerstvou (červený) nebo starou, sraženou (černý) krev.
Existují, samozřejmě, různé kombinace těchto typů výtoků. Vytékat může i mléko, zažitina či jiné tekutiny, které jsou charakteristické svojí specifickou barvou, konzistencí či zápachem. Některé příčiny výtoků z různých tělesných otvorů si prozradíme v kapitole pojednávající o nejčastějších příznacích onemocnění.

Vyšetření sliznic

Sliznice (společně s kůží) představuje velký, složitý a hlavně velice potřebný systém, který na jedné straně oddělují živočišný organismus od okolí, na druhé straně zprostředkovává životně nezbytnou komunikaci a výměnu látek i informací mezi vnitřním a vnějším prostředím. Výčet těch nejdůležitějších funkcí sliznic a kůže najdete v následující tabulce.
Funkce sliznic
  • Také může vnímat chlad, teplo, dotyk, tlak a bolest
  • Vstřebává a vylučuje vodu a jiné chemické látky (i léky)
  • Vstřebává a vylučuje živiny a plyny (např. při trávení a dýchání, vylučování moči)
  • Jsou v ní uloženy smyslové buňky (pro chuť a čich)
  • Má také obrannou (imunitní) funkci (na jejím povrchu jsou mnohé látky bojující proti mikroorganismům, např. imunoglobuliny neboli protilátky, ale i specializované bílé krvinky, dále např. řasinkové buňky v dýchacích cestách posunují zachycené nečistoty ven z těla)
  • Obsahuje různé receptory, které se starají o obranné funkce (např. receptory pro kašel, kýchání apod.)
  • Obsahuje mnoho žlázek, které tvoří různé důležité látky
  • Různé "typy sliznic" se v různých orgánových systémech starají o velice specializované funkce (v dýchací, trávicí, vylučovací či pohlavní soustavě)
Běžně můžeme prohlédnout pouze
  • sliznici dutiny ústní,
  • malý kousek sliznice dutiny nosní, a to jen u nozder a
  • sliznici spojivek (očí),
což pro základní a orientační laické vyšetření bohatě stačí. Ve zvláštních případech (především při podezření na onemocnění) můžeme prohlédnout i sliznici pochvy nebo penisu a předkožky.
Pamatujte si, že každé vyšetření sliznice i kůže by mělo probíhat za dobrého osvětlení. Nejlepší je denní světlo. Mějte po ruce i obyčejnou baterku a bude-li třeba, klidně si na prohlížené místo posviťte, uvidíte, jak vám to pomůže.
Dříve, než se budete dívat na sliznice, prohlédněte si okolí tělních otvorů, zda z nich něco neteče, zda nejsou neobvykle špinavé, oteklé nebo poraněné. Potom si umyjte ruce a prohlédněte sliznice. Lepší je začít sliznicí spojivky (oka), pak teprve sahat do tlamy či nosu.
  1. Při vyšetření spojivky (tedy sliznice oka) musíme mít určitě čisté ruce, protože spojivka je velice citlivá na sebemenší znečištění. Sliznice každého oka může vypadat jinak, proto prohlížejte obě oči - je-li jedno zdravé, ve druhém již může probíhat například zánět spojivek. Abyste spojivku viděli, je potřeba odchlípit víčka (obr. 3). To vyžaduje trochu cviku a trpělivosti (i ze strany koně). Můžete pracovat prsty jedné nebo obou rukou. Pokud pracujete jednou rukou (což je lepší, protože budete mít druhou volnou), ukazováček celou plochou přiložíte na horní víčko, bříško palce na dolní víčko. Plochou ukazováčku zatlačíte na horní víčko tak, abyste oko trochu vtlačili dovnitř. Pokud se prstem nedotknete rohovky, oku se nic nestane. Přitom ukazovákem i palcem vychlípíte víčka směrem ven a uvidíte spojivku. Při troše šikovnosti vám vyhřezne i třetí víčko.
  2. Při vyšetření sliznice dutiny ústní máme dvě možnosti: buď otevřeme koni hubu a podíváme se dovnitř, nebo jen nadzvedneme pysky a zkontrolujeme dásně (obr. 4). Druhá možnost často pro zběžnou prohlídku postačí. Pokud chceme otevřít koni hubu, rukou si najdeme na dolní čelisti mezera mezi řezáky a stoličkami, kam se také vkládá udidlo, tudy ruku vsuneme do tlamy, pevně, ale citlivě (!) uchopíme jazyk a touto mezerou ho vytáhneme ven. Vytáhnutý jazyk opatrně stáhneme dozadu mezi stoličky. Kůň teď nebude kousat a nechá tlamu otevřenou. Nyní si můžeme prohlídnout vnitřek přední části dutiny ústní, zuby i jazyk. Tuto manipulaci si však nejdříve nechejte předvést odborníkem. Pokud se s vámi bude kůň příliš prát, radši otevírání tlamy a vytahování jazyku vzdejte.
  3. Vyšetření sliznice dutiny nosní je mnohem jednodušší. Stačí jen prsty pootevřít nozdru a podívat se na místo, kde kůže přechází ve sliznici. Zde bývá často nutné si posvítit baterkou. Stejně jako u očí i zde prohlédněte obě dvě nozdry.
Co sledujeme:
  • barvu sliznice,
  • povrch sliznice (hladkost, vlhkost, poranění či jiné změny),
  • CRT u sliznice dutiny ústní (podrobněji popíšeme v kapitola o dehydrataci).
Co může udělat veterinář:
  • stěry či výtěry ze sliznic a tělních otvorů,
  • odebrat vzorek výtoku na laboratorní vyšetření,
  • pomocí endoskopu a spekula se podívá i na sliznice uvnitř těla (nosní dutina, hrtan, průdušnice až plíce, jícen až žaludek - pokud je endoskop dostatečně dlouhý - , močový měchýř, pochva, konečník apod.),
  • odebrat vzorek sliznice na vyšetření (biopsie),
  • odebrat výplašek na laboratorní vyšetření.
Podle změn na sliznicích můžeme poznat nejen to, že je něco v nepořádku přímo s vyšetřovaným místem, ale i s některými vnitřními orgány.

1. Barva sliznic
Barva zdravé sliznice:
světle růžová (obr. 3, 4)Pouze sliznice nosní dutiny může být u koní tmavě růžová
Barvy "nezdravé sliznice":
zarudlá (= hyperémie) (obr. 5) (odstín od tmavě růžové až po červenou - nesplést si k krváceninami)
  • ukazuje na zvýšené prokrvení sledované sliznice
  • tělesná námaha, horko, akutní zánět sliznice nebo části těla (např. při rýmě, prořezávání zubů, zánět spojivek apod.), jiné podráždění sliznice
bledě růžová (= anémie) (obr. 6)(odstíny růžové světlejší, než je u zdravé sliznice)
  • ukazuje na poruchy cévního systému nebo má kůň málo červených krvinek či hemoglobinu (chudokrevnost)
  • jsou-li všechny sliznice bledé - pak se jedná o celkovou poruchu cévního systému nebo srdce, ztrátu krve
  • je-li bledé jen jedno místo, jedná se o nedostatečné prokrvení tohoto místa (např. ucpání cévy)
bílá (= anémie nebo ischémie)úplné nedokrvení daného místa
namodralá (= cyanóza)
  • způsobené nedostatečným nasycením krve kyslíkem
  • různé poruchy dýchání, některé srdeční vady (např. u novorozených hříbat), poruchy cirkulace krve až zástavy (celkové nebo omezené na sledovanou část těla)
  • může být i při nadměrné námaze
nažloutlá (= ikterus = žloutenka)(od lehce nažloutlé barvy až po úplně žlutou)
  • nahromadění žlučového barviva bilirubinu (u koní k tomu může dojít i po relativně krátkém hladovění - jen slabý nažloutlý odstín)
  • žloutenka jakékoli příčiny (to už zjistí veterinář)
našedlá, špinavě nažloutlá nebo špinavě cihlově červená (obecně jakoby "špinavě" zabarvená) (obr. 7)
  • těžké záněty vnitřních orgánů (zánět střeva, pobřišnice apod.) většinou bakteriálního nebo toxického původu
  • velice závažný stav, často neléčitelný!
krváceniny
  • jsou-li pouze ojedinělé - různá poranění
  • jsou-li na mnoha místech těla - závažná vnitřní onemocnění, poruchy srážlivosti krve apod.
2. Povrch sliznice
Sliznice má být vlhká, hladká, lesklá, bez poranění a různých uzlíků či ztluštěnin. Pokud se na sliznici, především spojivky, nacházejí drobné uzlíky, jakási krupička, často provázená zčervenáním sliznice, jedná se o jeden z více různých druhů zánětu spojivky, který je třeba ihned odborně ošetřit. Taková krupička na nosní sliznici však je obvykle normální (jedná se totiž o obrannou reakci speciální tkáně - lymfatické na podráždění zvenčí, které nosní sliznici neublíží, ale spojivce ano).

Sliznice suchá a matná je příznakem dehydratace (odvodnění organismu)

Jakékoli poranění sliznice je třeba ihned dezinfikovat (pozor, na dezinfekci sliznic se používají často jiné látky, než jsou běžná dezinfekční činidla na kůži! - poraďte se s veterinářem), aby nedošlo k infekci. Poranění sliznice oka musí ošetřit vždy jedině veterinář.
3. CRT
CRT nás informuje, zda dobře pracuje srdce a cévy a zda je v cévách dost tekutin (dost krevní plazmy).

Vyšetření kůže a srsti

10. ledna 2010 v 21:25 | MVDr. Dominika Švehlová |  Veterinární příručka
Co sledujeme:
  • pigmentaci,
  • různé eflorescence (to jsou boule, pupínky, poranění, mozoly, strupy, odřeniny, puchýře apod.),
  • tloušťku kůže,
  • teplotu kůže na různých částech těla,
  • elasticitu,
  • svědění,
  • přítomnost parazitů či lupů,
  • kvalitu srsti (hladkost, lesk, rovnoměrnost, odstávání…)
  • lysá místa či polámanou srst,
  • změny zabarvení chlupů.
  • pocení,
  • zvýšenou mastnotu nebo naopak suchost kůže a srsti,
  • bolestivá místa.

Co ještě může udělat veterinář:
  • seškrab změněných částí kůže a jeho další vyšetření,
  • vyšetření vytržených chlupů,
  • biopsii (odebrání kousku kůže),
  • mikrobiologické stěry,
  • osvícení kůže UV lampou (průkaz některých plísní),
  • vyšetření ultrazvukem (různá zbytnění apod.).
Vyšetření kůže nejsnáze provedeme při čištění. Během toho si prohlížíme celého koně. Nezapomeneme projít celé jeho tělo dlaní, tak můžeme zjistit různé "pupínky" ukryté v srsti, ale také zesílení či otoky kůže, můžeme tak orientačně zjistit příliš teplá nebo studená místa. Nezapomeňte vyšetřit i uši, místo pod bradou, břicho, vnitřní plochy stehen, holeně, krajinu okolo řitního otvoru, kořen i spodní část ocasu. Nelze vynechat ani vyšetření končetin a kopyt, ale o tom si řekneme v některém z příštích dílů.

Jak má a nemá vypadat kůže a srst

Normálně je srst hladká, lesklá a přiléhavá (kromě zimní srsti koní chovaných venku, obr. 1), rovnoměrná, na některých místech je hustější (krk, záď), jinde řídká (slabiny, hlava), na spodině kořene ocasu chybí. Pokud kůň žije na pastvině, rozhodně bude jeho srst špinavější, mastnější a "rozcuchaná", musí ale i tak být rovnoměrná (kromě přelínávání hříbat).

Změny zabarvení srsti (bílá srst) - kromě vrozených odznaků - poukazují na různé otlaky, dřívější poranění, ale bílá srst může růst i v místech výžehu dusíkem. Bývá to provázeno i depigmentací kůže.

K vypadávání srsti dochází přirozeně během línání, ale je to i příznak různých kožních onemocnění (plíseň, parazité, ekzémy aj.). Srst neroste v místech jizev. Vypadávání a špatný růst srsti provází také některé otravy, metabolické, hormonální nebo nervové poruchy, svědění.
Dlouhá, kudrnatá srst je jedním z příznaků hormonálního onemocnění starších koní - Cushingova syndromu.

Lámání srsti mluví o nekvalitní výživě, ale i o tom, že sedlo či uzdečka nejsou pro daného koně vhodné a odírají ho (stejně tak je vidět, především na zimní srsti, okopávání koně holeněmi jezdce).
Srst příliš mastná nebo naopak suchá, matná a lámavá se vyskytuje u různých poruch ve tvorbě mazu.
Nadměrné pocení se dostavuje v horkých dnech, po náročné práci, ale i při horečce, stresu koně, šoku, bolesti, otravách aj.
Při horečce, strachu, chladu či zlosti se srst napřimuje ("ježí" se).
Pokud dojde ke změně barvy kůže (s nebo beze změny barvy srsti), může se kromě otlaků, výžehů apod. jednat i o poruchy tvorby a ukládání pigmentů

Při prohlídce kůže je třeba věnovat pozornost především přítomnosti různých eflorescencí; červené skvrnky mohou vzniknout poraněním nebo porušením krevní cévy, větší plochy zčervenají například při zánětu kůže (obr. 5). Kopřivka (obr. 7) bývá příznakem alergické reakce, často na různá krmiva (např. na vojtěšku).

Oděrky na kůži, strupy, šupiny, puchýřky apod. mohou být následkem drobného poranění, ale i působením vnějších parazitů, kožní plísně (trichofytóza) či se jedná o novotvary (sarkoid, obr. 6). Bude pravděpodobně potřeba zavolat veterináře, aby případně udělal kožní seškrab či biopsii a podle toho stanovil léčbu.

Jednotlivé otoky vznikají následkem zánětu kůže (otok zároveň hřeje a bolí) či poranění. Objevují-li se otoky na nohou nebo na spodní straně břicha či krku, poukazují často na poruchy srdce nebo ledvin, pokud oteče hlava a krk, jedná se o prudkou alergickou reakci, třeba na píchnutí včelou. Otoky se objevují i při poruchách metabolismu bílkovin a elektrolytů (například u mladých koní z pastvin náhlé zařazení jádra do krmné dávky, provázené nedostatečným pohybem koně). I zde bude třeba provést další důkladné odborné vyšetření.

Kůže může být z různých důvodů zesílená; může se jednat o nějaký otok, ale také o poruchu tvorby keratinu, o mozoly (po otlacích), o chronické záněty kůže. Pokud je kůže zesílená a při dotyku jakoby "praská", je v ní vzduch. To se objevuje při kožních a podkožních infekcích anaerobními bakteriemi (žijícími v prostředí bez kyslíku). Tyto infekce jsou závažné.
Na kůži lze najít celou řadu různě závažných novotvarů

Svědění je následkem různých parazitárních onemocnění či zánětů kůže, ale mohou ho vyvolat i otravy nebo různé hormonální a nervové vlivy. Srst je na takových místech polámaná až vypadaná, kůže bývá zesílená, často na ní vidíme oděrky, které se mohou infikovat. Snad nejběžnějším případem je svědění jako průvodní jev kožních alergií.
Teplotu kůže zjišťujeme pohmatem. Normálně bývají nejchladnější uši, nos, kopyta a končetiny, ale po celkovém zahřátí, například prací, je celé tělo výrazně teplé. Pokud je některé místo i v klidu teplejší, může se jednat o akutní zánět (kůže, šlachy, kosti, svalu…) jakékoli příčiny. Pokud je kůže chladná, může se mimo jiné jednat i o poruchy prokrvení, chronické problémy, ale i o zbytnění kůže či její odumření.
Kůže koně je pevná, ale ne hrubá a tlustá, jako například u skotu. Není ani tak volná jako u psa či dokonce kočky. Kůže je elastická, tedy pružná, pokud není postižená nějakým zánětem či otokem, nemá na sobě mozoly nebo jiná zesílení, a obsahuje dostatek elastických vláken a vody. Proto je posuzování elasticity kůže jednou z metod, jak zjistit dehydrataci. K tomto vyšetření se vrátíme v kapitole o dehydrataci.
Funkce kůže
Vnímání chladu, tepla, dotyků, tlaku a bolesti
Podílí se na regulaci množství vody v těle (tím, že je "nepromokavá", brání vysoušení i přemočení organismu, na druhé straně zase vodu vydává vypařováním nebo pocením). Na "nepromokavosti" se podílí mimo jiné i tvorbou mazu, který obsahuje tuk a ten nepropouští vodu.
Tvoří ochranu organismu proti mechanickým vlivům (může se posunovat, je elastická, pevná), proti záření (například vstřebává ultrafialové záření), proti chemickým vlivům (působícím z vnějšího prostředí ale i zevnitř organismu)
Obranná funkce kůže proti mikroorganismům z vnějšího prostředí (má schopnost se sama čistit i dezinfikovat - na svém povrchu vytváří speciální "dezinfekční" látky, ale žijí tam i "hodné" baktérie, které bojují proti nebezpečným mikroorganismům). Aby tato funkce probíhala správně, je potřeba udržovat prostředí v optimálních podmínkách. Ty jsou mimo jiné narušené i mýdly či šampony!
Vylučuje různé látky (např. oxid uhličitý, dusíkaté látky, tuky, vodu a soli)
Udržování tepla (termoregulace) (ochlazení u koní probíhá zvýšenou propustností pro vodu a jejím odpařováním, pocením; o zahřívání se u koní mimo jiné stará "nadzvednutí" srsti, velice drobný svalový třes podkožních svalů)
Může dokonce vstřebávat některé látky rozpustné v tucích (vitamíny, hormony, ale i léky či dokonce toxické látky - anilin, kyanovodík!)
Má vlastní metabolismus (rohovatění - tvorba mozolů, ale tvoří si i vlastní chemické látky).

Vyšetření tepu a tělesné teploty

9. ledna 2010 v 19:47 | MVDr. Dominika Švehlová |  Veterinární příručka

1. Vyšetření tepu

Vyšetření tepu (neboli pulsu či srdeční frekvenci) je součástí poměrně rozsáhlého vyšetření kardiovaskulárního (oběhového = srdečního a cévního) systému, který přebírá kyslík z plic, krví ho roznáší po těle a dodává z krve do jednotlivých tkání; opačnou cestou vylučuje oxid uhličitý. Tento systém velmi citlivě reaguje na jakékoli fyzické a psychické zatížení organismu, a díky tomu je spolehlivým ukazatelem, že se v těle děje něco patologického.
Co sledujeme:
  • tepovou frekvenci (počet tepů za minutu)
  • pravidelnost tepu

Co ještě může udělat veterinář:
  • důkladně poslechnout srdce na případné šelesty
  • proklepáním hrudníku zjistí umístění i velikost srdce, popřípadě konzistenci jeho okolí
  • zjistit kvalitu pulsu (měkkost, výšku, nástup)
  • zjistit náplň důležitých cév
  • vyšetřením sliznic (viz dále) zjistí další údaje o činnosti oběhové soustavy
  • speciálním vyšetřením zjistí sycení krve kyslíkem
  • na EKG zjistí případné nepravidelnosti srdeční činnosti
  • ultrazvukem či Dopplerovým přístrojem zjistí plnění srdce, srdeční činnost, může změřit jednotlivé oddíly srdce, zkontroluje chlopně i hlavní srdeční cévy a jejich náplň a průtok
  • vyšetřením krve zjistí, zda se přenáší dostatek kyslíku, zda je dostatek krvinek a hemoglobinu, zda nedošlo k poškození srdečního svalu apod.

Tepová frekvence
(= srdeční frekvence, puls)
Protože tepová frekvence citlivě reaguje na rozrušení koně, měli bychom se chovat klidně a než začneme měřit, počkáme, až si kůň zvykne, že se s ním manipuluje, a uklidní se.



Obr. 1: Různé způsoby zjišťování tepu; vysvětlení v textu.























Existuje několik běžných metod měření tepové frekvence:
  1. Měření pulsu na lícní tepně (arteria transversa faciei). Nezáleží, na které straně puls měříte, rozhodněte se podle toho, co je vám pohodlnější. Tepnu nahmatáte na dolní hraně dolní čelisti, zhruba v přední části masité části - tváře (obr. 2). Nejlépe ji najdete tak, že prsty za velice mírného tlaku přejedete po spodní hraně této části čelisti zepředu dozadu a zpět, na jednom místě ucítíte, jak vám pod prsty přeskočil "tužší provázek" - to je ona tepna, doprovázená žílou. K ní nyní přiložíte bříška (ne špičky!) aspoň dvou, nejlépe tří prstů (ukazovák, prostředník, prsteník). Čím větší plochou totiž budete tepnu hmatat, tím citlivěji puls ucítíte. Přitlačte na tepnu pouze tolik, abyste v prstech cítili její pulsaci - není třeba tlačit moc. Zkoušejte si to na různých koních, abyste si získali potřebný cit. Jakmile jste nahmatali puls, změřte si nejméně 15 vteřin, nejlépe celou minutu, a počítejte, kolikrát vám to "cvrnklo" do prstů.
  2. Někteří koně však neradi takto spolupracují, stačí, aby si přežvýkli a vy můžete měřit znovu. Proto existují jiné metody, například přímo hmatání srdečních úderů. Když přiložíte celou dlaň na hrudník koně za levý loket a nebudete příliš tlačit, ucítíte, jak pod žebry tluče srdce. Srdeční hrot naráží do stěny hrudníku a vy to můžete počítat. Opět počítáte, kolik úderů srdečního hrotu "do ruky" ucítíte za jednu minutu. Tato metoda je vhodnější především u koní rozrušených nebo po zátěži.
  3. Puls lze nahmatat i na prstní tepně, která se nachází na přechodu zadní a střední třetiny holeně těsně nad spěnkovým kloubem nebo v zadní třetině po obou stranách spěnky (obr. 3). Stejně tak můžete hmatat puls na ocasní tepně. Tu najdete na spodní straně ocasu (v místě, kde je ta jemná holá kůže). Uprostřed spodní strany je prohlubeň, tepny jsou po okrajích vpravo a vlevo od ní pod ocasním svalem. Toto hmatání vyžaduje více cviku. Ani jedno místo však není vhodné pro přesné měření tepu.
  4. A pokud nelze nahmatat puls, je třeba sehnat fonendoskop a poslechnout si srdíčko. Při poslechu srdce uslyšíte dva údery (bú - tut). Jeden je systola (srdce vytlačí krev), druhý diastola (srdce krev natáhne). Oba dva tvoří jeden srdeční cyklus. Vy tedy budete počítat tyto dva údery jako jeden. Postavíte se na levou stranu koně, nasadíte si fonendoskop (poklepem na komůrku zkuste, zda slyšíte!) a posloucháte na levé straně hrudníku za loktem koně (obr. 4 ukazuje, kde se zhruba nachází srdce koně). Nebojte se dát si tu práci a najděte místo, kde srdíčko uslyšíte nejlépe. Koník si aspoň zvykne na tuto manipulaci a uklidní se. Jakmile uslyšíte údery, chvilku počkejte na uklidnění koně, je-li třeba, potom můžete počítat - opět nejlépe celou minutu nebo aspoň 30 či 20 sekund (a vynásobit 2 nebo 3).


Obr. 2: Hmatání tepu na lícní tepně.



















Změny tepové frekvence

Tepová frekvence poukazuje na stav srdce a cévní soustavy koně, ale (společně s dechovou frekvencí) i na míru zásobení těla kyslíkem. Je také ovlivněna mnoha vnitřními a vnějšími faktory, například zdravotním stavem nejen srdce a cév, ale i dýchacího, trávicího (koliky!), nervového systému, látkové přeměny, a stejně jako u dechové frekvence i ji ovlivňuje teplota a složení vzduchu i psychický stav koně. Velmi důležitou informaci nám podává v oblasti tréninku a výkonnosti koně. Změny v tepové frekvenci jsou především velice důležitým indikátorem pro posouzení závažnosti a hodnocení průběhu kolik.



Obr. 3: Dvě místa hmatání prstní tepny z vnitřní strany hrudní končetiny.


















Ke zvýšení tepové frekvence dochází při:
  • strachu, psychickém vzrušení
  • a po fyzické práci
  • naplnění břicha
  • kolikách (křečová - většinou do 60 pulsů/min, plynatost 50-90, zácpa - většinou do 60, zauzlení střev - na počátku 50-90, později stoupne na 70-120, přidružený zánět střeva nebo pobřišnice - 40-100, apod.)
  • bolesti (sem patří například i bolest kopyt při schvácení nebo bolest zad a zádě při černém močení nebo jeho mírnější formě!)
  • horečce nebo jiném zvýšení teploty těla, ale i vzduchu, při přehřátí
  • některých onemocněních dýchacího systému, srdce, cév, trávicího systému, krve (chudokrevnost)
  • některých otravách
  • nedostatku kyslíku ve vzduchu
  • jinak nekvalitním vzduchu
  • špatné kondici koně, příliš náročné práci vzhledem k momentální kondici koně
  • menší plemena koní, mladí koně a malí koně mají normálně neustále vyšší hodnoty tepové frekvence


Obr. 4: Přibližná poloha srdce koně z levé strany.


























Ke snížení tepové frekvence dochází především:
  • ve spánku, při odpočívání
  • při některých poruchách mozku nebo poruchách látkové přeměny, při bezvědomí
  • žloutenka
  • některé otravy
  • srdeční poruchy (tzv. bloky)
  • trénovaní koně v klidu mívají často normálně nižší hodnoty tepové frekvence, protože mají větší srdce (přizpůsobení se zátěži).
Fyziologické hodnoty tepové frekvence u koní
Dospělý kůň v klidu28 - 40 tepů/minutu
Hříbata po narození40 - 80 tepů/minutu
hříbata při prvních pokusech vstát130 - 150 tepů/minutu
hříbata během prvních dnů (podle aktivity)70 - 100 tepů/minutu
Tepová frekvence při fyzické zátěži různé intenzityklidkrokkluscval
Rychlost (m/min)-80-220180-800450-1100
Tepová frekvence (tepů/minutu)30-4060-9090-250110-250

2. Vyšetření tělesné teploty

U koní měříme tělesnou teplotu nejčastěji v řitním otvoru (rektu, odtud odborně rektální teplota). Přitom přistoupíme k zádi koně z boku, nadzvedneme ocas, trochu ho stočíme na stranu, aby nepřekážel, a do řitního otvoru vsuneme konec teploměru. Doporučuje se tento konec natřít vazelínou, olejem či krémem, často však stačí ho namočit do měkčího "koblížku" na zemi nebo ho zvlhčit slinami. Navlhčený teploměr se snáze zavede do rekta. Nikdy ho však nepokrývejte velkou vrstvou, aby to neovlivnilo naměřenou hodnotu.
Doporučuji používat digitální teploměry pro lidi, mají tenký konec, jsou citlivé, rychlé a zapípají, jakmile přestane teplota stoupat.
Pokud používáte klasický rtuťový teploměr, nezapomeňte ho před zavedením do rekta sklepat. Nikdy nenechávejte teploměr zastrčený v rektu a nepouštějte ho! Kůň ho může do sebe vtáhnout, kdyby se v jeho střevě zlomil, zle a možná nevyléčitelně ho poraní! Teploměr proto během celého měření držte. Máte-li digitální teploměr, vytáhněte ho po zapípání, rtuťovým teploměrem se měří tak dlouho, dokud nepřestane rtuť stoupat (asi 3 minuty). Odečtěte naměřenou hodnotu. Teploměr potom vždy řádně očistěte, než ho uložíte do pouzdra!
Změny tělesné teploty

Tělesná teplota poukazuje na stav a aktivitu látkové přeměny (metabolismu) těla. Protože při metabolismu se vždy vyrábí teplo, čím je metabolismus aktivnější, tím je teplota těla vyšší. Metabolismus je přirozeně aktivnější při práci, v teple, patologicky potom při různých onemocněních.
"Zvýšená teplota" - ať je sebevíc vysoká, ještě nemusí být "horečkou"! Horečka se totiž kromě zvýšené tělesné teploty vyznačuje i jinými příznaky (například malátnost, pocení, zježení srsti, zarudnutí sliznic, zrychlené dýchání, zpomalená činnost střev, suchý, tuhý trus, třes, nechutenství).
Nejlepší by bylo, kdyby ošetřovatel každý den ve stejnou dobu přeměřil koním teplotu. Tím totiž může zjistit počínají virové infekce (hlavně dýchacího systému, tedy například chřipku). Ty se mnohdy projeví jen mírným zvýšením teploty těla a pokud to nezaznamenáme, kůň může toto onemocnění "přechodit". Správně by měl takto nemocný kůň být v klidu, po chřipce by až 1 měsíc neměl plně trénovat, aby nedošlo k trvalému poškození jeho dýchacího systému a tak ke snížení výkonnosti, ke vzniku COPD (dušnosti) nebo dokonce by se z "nevinné" chřipky mohl vyvinout těžký bakteriální zápal plic!
K pouhému zvýšení teploty dochází při:
  • tělesné námaze (o 0,1 - 3°C)
  • nervovém vzrušení
  • za horkých dnů (až o 1°C)
  • po příjmu krmiva (až o 1°C)
  • zánětech konečníku nebo zadržení trusu
Horečka se objevuje při:
  • infekčních nemocích (virové infekce vyvolají zvýšení teploty asi jen o 0,5°C, při bakteriálních infekcích může teplota vystoupit i na 40-41°C)
  • při rozpadu tkání v těle (rozsáhlé rány, pohmožděniny, černé močení)
  • při rozsáhlejších zánětech
  • při některých otravách
  • při některých poruchách nervového systému (poruchy termoregulačního centra)
Ke snížení teploty dochází:
  • napití většího množství studené vody (snížení až o 1°C)
  • za silných mrazů
  • při dlouhodobém vyčerpání
  • při poruchách srdce, cév
  • při celkové slabosti (špatná výživa apod.)
  • při některých otravách nebo poruchách nervového systému.
Fyziologická rozmezí tělesné teploty koní
Hříbata38,5 - 39,3°C
Mladí koně (do 5 let)37,5 - 38,5°C
Koně nad 5 let37 - 38°C

Kam dál