Kavalety
Dobrou skokovou přípravou pro jezdce i koně jsou kavalety.
Jde o 2,5 až 3,5m dlouhé klády, na obou koncích opatřené stojanem ve tvaru písmene X. Díky tomu je možné měnit jejich výšku od nejnižší (těsně nad zemí) až po nejvyšší (cca 40 cm).
Tyto překážky překonáváme buď jednotlivě nebo v řadách za sebou a to v kroku, klusu i ve cvalu.
Vzdálenost jednotlivých břemen se samozřejmě liší podle chodů koně, pro krok je to 80 cm,pro klus 130 cm a pro cval 3-3,5 m.
Správné překonání kavalet
V pravidelném tempu najíždíme přímo na střed kavalety nebo kavaletové řady.
Nad samotnými překážkami se postavíme do lehkého sedu a mírně povolíme otěže, což umožní koni natáhnout krk dopředu a dolů.
V této fázi zůstává jezdec spíše pasivní, s pružícími kyčlemi, koleny a kotníky se přizpůsubuje zvýrazněné práci koňského hřbetu.
Překážky
Je-li jezdec dostatečně jistý na kavaletách, může postoupit dále, na menší skoky.
Překážky překonáváme podle typu a výšky buď z klusu nebo ze cvalu. Právě ze skoků ze cvalu má mnoho začínajících jezdců strach, je však pravdou, že skákání z tohoto chodu je mnohem plynulejší než z klusu.
Najíždíme na překážku v pravidelném tempu přímo na střed skoku. Nejen z tohoto důvodu se začátečníci učí skákat tzv. křížky, tedy překážky ze dvou zkřížených břeven, kde je lehce vidět střed a zároveň nejnižší místo skoku.
Při nájezdu bychom se měli vyvarovat příliš silných pobídek nebo naopak výrazného zadržení, které ruší harmonii a může dvojici vyvést z rovnováhy. Opět nezapomeneme v pravou chvíli povolit otěže, aby mohl kůň správně pracovat krkem. Nad skokem se díváme před sebe, nikdy ne dolů! Při doskoku pak dáváme pozor, abychom včas narovnali horní část těla, nežuchli koni do hřbetu ani netahali za otěže.